Co prozradí primáti o vzniku lidské řeči?

Zahrajme si na kukačku

Dosavadní vědecký úsudek o původu lidské řeči budeme muset pravděpodobně díky nové studii Williama Tecumsehe Fitche, uveřejněné nedávno v prestižním časopisu Current Biology, trochu pozměnit. Navzdory obecné představě o vývoji mluveného slova z prvotních jednoduchých šimpanzích skřeků, šimpanzího volání a houkání, poukázal vědec z vídeňské univerzity na fakt, že mnohem podstatnější roli hrají při utváření řeči pravděpodobně pohyby jazyka, rtů a obličejových svalů.

Schopnost generovat a předávat sdělení o neomezeném rozsahu je jedním ze základních rozdílů lidské řeči oproti komunikačním systémům užívaných ostatními živočichy¹. Původní teorie vzniku řeči vycházela z hypotézy, že rozsáhlá hlasová komunikace je umožněna pouze prostřednictvím pokročile adaptovaného hrtanu a hlasivek, které dodatečně umožnily evoluci řeči a vznik mluveného slova².

Jenže zatímco skřeky a volání, tedy klasická vokalizace primátů, je vrozená, řeči je zapotřebí se učit³. Lidská řeč je produkována vědomě kontrolovanými a koordinovanými rychlými pohyby rtů, jazyka, jazylky a čelistí, je tedy komplexním procesem⁴. Fitch soudí, že více než na práci „řečového centra“ v hrtanu záleželo při vzniku řeči na práci obličejových svalů, odrážejících výrazy tváře a zachycující momentální emoce.

Hnízdní parazité si zajisté zaslouží naši pozornost. Jejich životní strategie je vcelku ojedinělá a přitom značně úspěšná. Jak však hnízdní parazitismus můžeme studovat? Například tak, že si zahrajeme na kukačku. Hnízdní parazity můžeme studovat různými způsoby. Jedním z nich je experimentální parazitismus, tedy experimentální vkládání vajec či modelů vajec do hnízd ptáků. Použít můžeme buď skutečné vejce od jiného jedince stejného druhu (konspecifická vejce), případně uměle vyrobené modely vajec. Vejce pak mohou být buď nemimetická (nepodobná pravým vejcím hostitele) nebo mimetická (napodobující reálná vejce hostitele). Modely i skutečná vejce bývají k ostatním vejcím hostitele přidávána, nebo jsou za ně zaměňována. Záměna skutečného vejce však naráží na etický problém, co s odebraným vejcem? Bylo však zjištěno, že na reakci hostitele nemá vliv, jestli do hnízda vejce nebo model přidáme, či je za hostitelovo vejce vyměníme⁴. Můžeme tedy říct, že hostitelé kukaček počítat skutečně neumí a tak je z etických důvodů lepší používat spíše metodu přidávání vajec. 

Register to read more...

Register to read more...

Laně se o jídlo neperou

Řeklo by se, že pokud je potrava běžně dostupná, není třeba o ni zápasit.  Jak ale jednat, je-li krmná dávka složena z různě výživných kousků? Laně jelenů lesních (Cervus elaphus) chovaných v oboře ve španělském městě Albacete pak i nadále „soupeří“ o výhody plynoucí z výživnější stravy, aby si udržely svůj hierarchický status. Dominantní postavení totiž ve skupině zajišťuje u mnoha živočišných druhů přístup k potravním zdrojům i v průběhu období nedostatku stravy¹.

Předpokládá se, že podobně jako ve volné přírodě kladou důraz na dosažení vyššího hierarchického postavení i zvířata chovaná v umělých podmínkách nebo v zajetí². Jenže právě v zajetí, kde žijí chovaná zvířata v relativním dostatku, s možností přístupu k potravě ad libitum, není benefit plynoucí z vyššího postavení vždy přímo patrný³.

Register to read more...