Seznamte se: drozd zpěvný

Po stopách jedovatého hlodavce

Drozd zpěvný (Turdus philomelos) je blízký příbuzný kosa černého (Turdus merula). Dosahuje však menší velikosti, odlišuje se zbarvením, strukturou hnízda i zbarvením vajec. Samec i samice jsou však zbarveni stejně. V přírodě lze drozdy poznat nejen podle charakteristického a velmi bohatého zpěvu, ale také podle tvaru těla a letu v mírných vlnovkách.

Drozd zpěvný je druhem s palearktickým typem rozšíření. Západoevropské populace jsou stálé, zatímco ostatní evropské populace běžně migrují³. Díky kroužkování¹ víme, že evropské populace táhnou především jihozápadním směrem, a to na zimoviště nacházející se v západním Mediteránu a v severní Africe. Odlet drozdů na našem území  vrcholí na přelomu měsíců září a října, návrat na hnízdiště probíhá během března. Bylo však prokázáno, že vlivem počasí může docházet k nejrůznějším posunům v načasování migrace⁵.  

V podmínkách České republiky se setkáváme s drozdem zpěvným evropským (Turdus philomelos philomelos), který zde hnízdí s běžně a celoplošně. Evropská populace drozdů zpěvných zahrnuje přes 20 milionů párů, populace České republiky se pohybuje v rozmezí od 400 000 do 800 000 hnízdních párů a je vcelku stabilní⁶. Pokles početnosti populace drozdů je však znám například z Velké Británie, kde byl v zemědělské krajině v posledních desetiletích zaznamenán úbytek hnízdních párů o 70 %⁴.

Kdo v životě ještě neslyšel o chlupáči dlouhosrstém (Lophiomys imhausi), nemusí propadat panice. Tento hlodavec, respektive způsob jeho života, byl donedávna tak trochu záhadou i pro samotné vědce, a některá svá tajemství se mu podařilo ponechat si až dodnes. Chlupáče řadíme do čeledi Muridae (myšovití), dlouhou dobu patřil do podčeledi Cricetinae (křečkovití), díky své unikátnosti má ale dnes vlastní podčeleď Lophiomyinae¹. Jeho hmotnost se pohybuje do jednoho kilogramu. Zbarvení je převážně černohnědé, s bílou špičkou ocasu, bílou maskou na hlavě, horizontálními bílými a světle hnědými pruhy na bocích. Chlupáč žije na území východní Afriky, jeho dřívější výskyt ale musel být mnohem větší vzhledem k tomu, že fosilie byly nalezeny i v Izraeli². Od domorodého obyvatelstva přicházely pověry o nebezpečnosti chlupáče³, které se, při prvním pohledu na tak malé zvířátko, zdají být téměř nesmyslné. Ovšem je známo, že se chlupáč dokáže projevit jako neohrožený tvor, což napovídá, že k tomu bude mít jistě své vlastní důvody.

Chlupáč dlouhosrstý je velmi zajímavý tvor hned z několika důvodů: jedná se o stromové zvíře schopné  lézt hlavou dolů, jehož samice, dorůstající větších rozměrů nežli samci, v zajetí rodí jen jedno mládě, jde o živočicha s velmi silnou pokožkou a také speciálními znaky na kostře, jako jsou například prodloužená těla obratlů s krátkými trny či atrofovaná klíční kost, umožňující velkou pohyblivost lopatky^2,3. V případě ohrožení se chlupáč staví do obranného postoje, při kterém mu lopatka chrání životně důležité orgány.

Register to read more...

Register to read more...

Podvodní střelci se vyznají v balistice

Nenápadné rybky z rodu stříkounovitých (Toxotidae) jsou od roku 1764 známé svou unikátní metodou, kterou získávají kořist -hmyz sedící v mangrovových travinách na vodních březích¹. Jakmile tyto rybky spatří usedající mušku, doslova vystřelí, či spíše vystříknou pramínek vody a s neochvějnou přesností zasáhnou svůj cíl. Sezobnout svou oběť z hladiny je pro ně pak dílem okamžiku.

Po dlouhá léta se usuzovalo, že za touto neobvyklou predační strategií stojí svalové dispozice stříkounů dané speciální adaptací². Pokud ale budeme vycházet ze srovnání propulzních schopností žab a chameleonů vystřelujících jazyk, musíme konstatovat, že síla vodní střely šestkrát přesahuje svalové dispozice stříkounů, a tak se nevyhnutelně nabízí otázka, jakou techniku tedy využívají a kde se v nich taková síla vlastně bere.

Původně badatelé vycházeli z faktu, že například chameleoni a salamandři ukládají potřebnou energii k výstřelu jazyka v kolagenových vláknech a podobně jako stlačená pružina dokážou stahem tuto energii také uvolnit (rychlostí 500 m/s)³. Po důsledné morfologické analýze se však ukázalo, že stříkouni takovými specializovanými orgánovými strukturami nedisponují⁴. Potenciál svalové energie vyloučila také elektromiografie⁵.

Register to read more...