Vertebratus | obnovuje neurony

On-line časopis Vertebratus končí...

S lítostí Vám musíme oznámit, že jsme vydávání on-line časopisu Vertebratus ukončili.

Nadále Vám však bude k dispozici archiv již vydaných čísel, který naleznete na www.publero.com nebo na www.rajknih.cz, stejně jako Vám zůstává k dispozici webzin na www.vertebratus.cz se všemi publikovanými články i kvízy.

Děkujeme, že jste nám zachovávali přízeň,

Vaše redakce Vertebratus.cz

časopis na Publero.com | časopis na Rajknih.cz

I make a list of the best web hosting comapnies. Buy professional business templates online.

Adaptace vrubozobých na riziko mikrobiální infekce snůšky

Číst dál

Created on 22 August 2012

Category: Etologie

Written by Veronika Javůrková

Bakterie jsou vysoce diverzifikovanou skupinou jednobuněčných organismů koexistujících s makroorganismy v mutualistickém či parazitickém vztahu^1,2. Fakt, že bakterie mohou pronikat z povrchu vejce přes vaječnou skořápku do jeho vnitřních struktur a ovlivňovat tak reprodukční úspěšnost ptáků, byl však dlouhou dobu přehlížen, stejně jako studium mechanismů, které by měly toto riziko mikrobiální infekce snůšky redukovat.

Obrana vyvíjejícího se zárodku před negativními vlivy prostředí včetně rizika proniknutí mikroorganismů z povrchu do vnitřních struktur vejce je zprostředkována především skořápkou a vaječným bílkem. Do obou těchto struktur je inkorporováno široké spektrum proteinů vykazujících silný antimikrobiální potenciál^3,4. Přesto nedokáže tato dvojitá bariéra ochránit zárodek dokonale. Přítomnost mikroorganismů uvnitř vejce jak u komerčně chovaných, tak i volně žijících druhů ptáků je poměrně běžným jevem, který je považován za jeden z hlavních prekursorů redukce líhnivosti snůšky a reprodukčního úspěchu ptáků⁵.

Velryba jižní – otec je známý	Chemická obrana obojživelníků: čolek zelenavý

Category: Genetika	Category: Fyziologie
K obnově velrybích populací na jižní polokouli často nestačí jen vyhlášení mořské rezervace nebo uvedení v platnost omezení či zákazu jejich lovu. Počty velkých kytovců se za desetiletí intenzivního obhospodařování mezinárodními rybářskými flotilami snížily o 60–90%. Jednotlivé populace jsou poté i při získání ochranného statusu vystaveny rizikům souvisejícím s genetickým driftem a in-breedingem, tedy příbuzenským pářením. Dlouhodobá studie dvou univerzit – Aucklandské (AU) a Oregonské státní (OSU) – jako první zhodnotila nejen vývoj početních stavů obnovujících se oddělených populací velryb jižních, ale soustředila se také na stanovení míry migrace zástupců obou pohlaví, která ovlivňuje přenosem genů diverzitu mezi jednotlivými lokalitami. Velryba jižní (Eubalaena australis) totiž patří mezi ty velké mořské savce, jejichž počet se v posledních dvou stoletích prakticky přiblížil nule. Od prvního zaznamenaného rybolovu při australském pobřeží v roce 1805¹ připadlo na účet organizovanému rybolovu kolem 150 000 exemplářů ulovených v 19. století a blíže neurčený počet ulovených ilegálně² ve 20. století.	Predace má klíčový dopad na strukturu společenstev živočichů¹. Predátoři ovlivňují jak abundanci a výskyt konzumovaných druhů, tak i jejich životní projevy (nutnost vyhledávání úkrytů, omezení předvádění výrazných dimorfních znaků apod.). Kořist ale nehraje pouze pasivní roli. Selekce ze strany predátorů vede u konzumovaného druhu k anti-predačním adaptacím, ať už morfologickým (např. kryptické zbarvení), etologickým (např. thanatóza) nebo chemickým (např. jedovatost). Skupinou živočichů patřící ve většině společenstev do středních pater trofických pyramid jsou i obojživelníci². Naprostá většina z nich je alespoň slabě jedovatá a některé druhy, jako taricha zrnitá (Taricha granulosa) nebo pralesnička strašlivá (Phyllobates terribilis), jsou jedovaté velmi silně. Do příbuzenstva tarichy patří i nejhojnější ocasatý obojživelník Severní Ameriky, čolek zelenavý (Notophthalmus viridescens). Účinnou látkou jeho jedu je tetratodoxin, který je produkován v kožních žlázách na povrchu těla³.
Register to read more...	Register to read more...

Ztracený symbol Mauricia

Category: Morfologie
Dronta mauricijského (Raphus cucullatus) si někteří spíše vybaví pod názvem blboun nejapný nebo ještě známějším označením dodo. Tato vyhynulá ptačí ikona na sebe strhává pozornost nejen vědců, ale také laické veřejnosti. Proto není divu, že vzniklo a do dnešní doby vzniká mnoho záznamů, které se věnují popisu a charakteristikám tohoto druhu. Ve většině případů se ale bohužel jedná o práce nepůvodní, smyšlené a nadsazené. Pátráním po primárních spisech a původních kresbách v naší historii se vědci již dlouho snaží vytvořit reálnou představu o jeho vzhledu i životě. Což je vzhledem k převládající a utkvělé představě o tomto tvorovi jako o tlustém neohrabaném holubovi obtížné. Nicméně vědecké výzkumy sic pomalu, ale jistě tuto představu vyvracejí a vykreslují obrázek, který se lépe slučuje s uvažováním o dodovi jako o reálně existujícím zvířeti biologicky životaschopným v divoké přírodě.
Register to read more...