|
|
 O tom, že v živočišné říši existuje obrovské množství různých životních strategií, není pochyb. Zatímco některé z nich jsou poměrně rozšířené, jiné jsou vzácnější. Ovšem mnohé druhy, jejichž životní strategie patří právě mezi ty méně běžné, jsou jejím prostřednictvím schopny ovlivňovat velké množství dalších živočichů. Mezi takovéto druhy patří hnízdní parazité. Hnízdní parazitismus využívá coby životní strategii přibližně 1 % všech ptačích druhů7,9. Lze jej definovat jako vztah mezi dvěma jedinci, kdy jeden z nich záměrně přenechává kompletní péči o své potomstvo druhému jedinci. Tento vztah může vzniknout nejen mezi příslušníky jednoho druhu, jako je tomu například u špačka obecného (Sturnus vulgaris)8, ale i mezi příslušníky různých druhů, jako je tomu právě v případě kukačky obecné (Cuculus canorus). Kukačku řadíme mezi tzv. pravé či obligátní hnízdní parazity, kteří se vyznačují tím, že hnízdní parazitismus je pro ně jediný možný způsob rozmnožování. Opakem těchto obligátních hnízdních parazitů jsou parazité fakultativní, kteří se parazitickým způsobem rozmnožují pouze příležitostně.
 Nejen lidé, ale i zvířata často přicházejí do styku s takovými látkami, jako je alkohol. Ve volné přírodě se tyto látky nacházejí v různé míře v přezrálém ovoci a v nektaru. Otázka zní, jakým způsobem se zvířata s alkoholem vypořádávají, aby se vyhnula stavu opilosti, který by mohl radikálně ohrozit jejich přežití.
Frugivorní a nektarivorní netopýři, stejně jako další obratlovci živící se ovocnými plody a nektarem, alkohol konzumují každodenně. Je totiž součástí jejich potravy, ve které vzniká známým procesem kvašení. Jak ovoce dozrává, cukry v něm obsažené se fermentací mění na etanol a jiné produkty. Z dosavadních poznatků víme, že například ve Střední Americe se obsah etanolu ve zralých plodech pohybuje od 0,6 % do 4,5 % 2. Zároveň víme, že alkohol v malých dávkách může mít pozitivní potravní efekt. Do jistého množství má výživnou hodnotu a může sloužit také jako pachové vodítko pro snadnější nalezení potravy nebo jako stimulant zdravého apetitu 1,2
 Pokud jste se až dosud domnívali, že draci již dávno vyhynuli, nebo že žijí pouze v pohádkách pro děti, pak vězte, že jste se mýlili. Na souostroví Filipíny, ležícím ve východní Asii, žije totiž draků hned několik. Pravda, oproti těm pohádkovým jsou o něco menší a nežerou princezny, nicméně patří mezi tvory neméně zajímavé a vzácné, a navíc s mnohými z nich se nikde jinde než na Filipínách nesetkáte. Jedním takovým drakem, či spíše dráčkem (jak jej čeští vědci hezky pojmenovali), je létající ještěrka rodu Draco, obývající jihovýchodní Asii a jihozápadní Indii6. Na Filipínách bylo objeveno několik jejích endemických zástupců, například1: Draco bimaculatus, D. cyanopterus, D. guentheri, D. jareckii, D. mindanensis, D. ornatus, D. palawanensis, D. quadrasi a D. reticulatus.
 Predace je všudypřítomným jevem, který významně ovlivňuje přežívání a hnízdní úspěšnost mnoha ptačích druhů. Z toho důvodu je pro potenciální kořist zcela zásadní používat různé antipredační strategie, díky kterým mohou riziko predace výrazně snížit.
Koroptev polní (Perdix perdix) patří mezi menší druhy hrabavých ptáků. V Evropě má souvislé rozšíření a zasahuje i do Irska a Velké Británie5. Dnes je již všeobecně známo, že patří mezi živočichy, jejichž početnost se od minulého století významně snížila. Někteří autoři dokonce zaznamenali úbytek o více než 80%8, čemuž napomohly především změny struktury krajiny, mechanizace v oblasti zemědělství, chemizace spojená s úbytkem hmyzu a také predace. Příčin bylo pravděpodobně ještě mnohem více a svým spolupůsobením zapříčinily to, že dnes je v mnoha zemích koroptev nepříliš známým ptákem s nízkým výskytem.
 Orangutani jsou značně inteligentní zvířata, která tráví ve volné přírodě denně přibližně 44% času odpočinkem, 41% krmením, 13% přesuny, 2% stavěním hnízda a méně než 1% jinými činnostmi (používáním nástrojů apod.)5. Při jejich chovu, a to nejen v zoologických zahradách, je potřeba kromě stávajících podnětů obohatit jejich prostředí o něco nového, a to proto, aby se zabavili, netrávili odpočinkem více času, než je tomu ve volné přírodě, a nenudili se. K takovému obohacení prostředí se využívá tzv. environmentální enrichment (EE), který už v roce 1920 představil Robert Yerkes8. Enrichment má význam pro zvyšování kvality života zvířat v lidské péči a poskytování určitého stimulu, který je potřebný pro jejich psychiku a fyziologii10 a zároveň pro redukci abnormálního a stereotypního chování4 (opakované pohyby, vytrhávání srsti, autoagrese či koprofagie)2,7,9.
RSS
Zajímá Vás biologie, ekologie a evoluce? Pak je internetový vertebratologický portál Vertebratus.cz určený právě pro Vás. V článcích Vás seznámíme s novinkami a zajímavostmi z vědeckého výzkumu genetiky, morfologie i etologie ryb, obojživelníků, plazů, ptáků a savců. Své znalosti si můžete snadno otestovat i prohloubit v našich kvízech. Jsme zde pro Vás - odborníky, profesionály i laické nadšence.
|
|
Created on 12 June 2012
Category: Fyziologie
Written by Tereza Vlasatá