Kolik druhů lemurů žije ve skutečnosti na Madagaskaru? |
Číst dál |
Created on 09 November 2012
|
|
Category: Evoluční biologie
|
Written by Matej Dolinay
|
Madagaskar je z biologického hlediska unikátem naší planety, naprostá většina tamních organismů je vázána jen na tento ostrov. Široké veřejnosti jsou sice velmi známí zástupci obratlovců, lemuři, ale málokdo již o nich ví, jak různorodou a stále velmi záhadnou skupinu živočichů představují.
Lemuři (Lemuriformes) patří mezi poloopice (Strepsirrhini), což je sesterská skupina vyšších primátů (Haplorrhini) zahrnujících také antropoidní linii vedoucí až k člověku. I přesto, že jeho zástupci jsou výhradně endemité Madagaskaru, je tento klad, jak bylo objeveno v posledním desetiletí, nesmírně druhově bohatý. Na základě dnešní systematiky rozlišujeme pět čeledí lemurů, což je dokladem neuvěřitelné diverzity, zvláště uvědomíme-li si, že například v celé neotropické oblasti je počet čeledí všech primátů stejný.
Zkušeností k odvaze? |
Číst dál |
|
Created on 04 November 2012
|
|
|
Category: Etologie
|
Written by Dana Ježová
|
Všechna zvířata se ve svém přirozeném prostředí neustále setkávají s řadou různých podnětů, na které musí být schopna adekvátně a pohotově reagovat. A to zejména v případě, jsou-li pro ně tyto podněty nové a doposud zcela neznámé. Novinek v životním prostředí každého jedince existuje celá řada. V potravní ekologii to může být například vzhled nové kořisti, v souvislosti s migračním chovaním kontakt s neznámými biotopy, anebo také náhlé změny v prostředí způsobené činností člověka.
Nové podněty mohou u zvířat vyvolávat rozdílné reakce. Jedinci se mohou k novému předmětu buď rychle a ochotně přiblížit, ignorovat jej, nebo se mu naopak ze strachu vyhýbat1. Takováto negativní (vyhýbavá) reakce na nové podněty se označuje jako neofobie.
Neofobie je definována jako odmítání objektů nebo jiných aspektů životního prostředí výhradně proto, že se s nimi jedinec doposud nesetkal a že se výrazně odlišují od všeho, s čím byl konfrontován ve své minulosti. Neofobie se projevuje zejména váháním jedince přiblížit se k novému objektu, a je tedy spojena s fyziologickými a behaviorálními projevy strachu1.
Neofobie z nové potravy se vyznačuje váháním přiblížit se k neznámému potravnímu objektu a začít s ním manipulovat. Tento druh fobie byl definován jako krátkodobá reakce trvající v řádu minut, respektive několika předložení5. Za její překonání se považuje první manipulace s novou kořistí, přičemž u kuřat a mladých krocanů bylo zjištěno, že zkušeností s diverzifikovanou potravou se míra neofobie snižuje3,4,6. Odmítá-li jedinec novou potravu konzumovat i poté, co strach z ní překoná, mluvíme u něj dále o jevu, který se označuje jako potravní konzervatismus5.
Termoreceptory hadů – k čemu skutečně slouží? |
Číst dál |
|
Created on 28 October 2012
|
|
|
Category: Morfologie
|
Written by Jitka Novodomská
|
Termoreceptory se vyskytují pouze u tří skupin hadů, a to u hadů hroznýšovitých (Boidae), u hadů krajtovitých (Pythonidae) a u hadů chřestýšovitých (Crotalidae). Tito hadi právě díky termoreceptorům patří mezi nejobávanější lovce. Had pomocí termoreceptorů zachycuje infračervené záření, které je tím intenzivnější, čím je teplota vyšší. Had je tak schopen zaměřit jakoukoli teplokrevnou kořist i v největší tmě, poněvadž termoreceptory rozlišují i teplotní rozdíl menší než 0,2°C. Tento orgán je hady využíván nejen při lovu k zaměření pozice kořisti, ale také k termoregulaci vlastního organismu.
Termoreceptory se nacházejí na hlavě v podobě jamek či štěrbin umístěných ventrálně mezi očima a nosními dírkami. Každá ze štěrbin se skládá z otvoru o průměru 1–3 mm a rozšiřuje se interně v houbovitou dutinu nepravidelného tvaru. Tepelné záření, které vstupuje do dutiny ohřívá membrány, z nichž každá obsahuje několik tisíc receptorů, které reagují na velmi malé změny teploty o velikosti již 0.003°C.1
Receptory jsou pomocí boční sestupné dráhy trojklanného nervu propojeny s mozkem. Vzruch je předzpracován v míše (pouze u chřestýšů), kde se zaostřuje obraz2, který je následně prostorově mapován ve zrakovém centru a sloučen s vizuálními signály3. Receptory jsou tedy jednotlivé buňky, které jsou vysoce prokrvené a inervované. Účelem cév, kromě poskytování kyslíku, je co nejrychlejší zchlazení těchto receptorů, čili jejich neutralizace poté, co byly z podnětu vyhřívané tepelným zářením. Nebýt těchto cév, byly by receptory neustále drážděny.
Timáliovci: rodina na prvním místě |
Číst dál |
|
Created on 24 October 2012
|
|
|
Category: Etologie
|
Written by Radomír Dohnal
|
Navzdory obecnému předpokladu i příroda se umí zeptat: „Co za to?“. To ostatně demonstruje také případ timáliovce pruhokřídlého (Pomatostomus ruficeps). Tento nenápadný padesátigramový australský pěvec byl světu dodnes znám vytvářením větších skupin jedinců, kteří svorně navzájem pečují o potomky. Zdálo by se, že tento druh je krásným příkladem „kooperativní péče“ o potomstvo, mechanismu, jehož evoluční původ je velmi diskutovaným tématem.
Při bližším sledování se však ukázalo, že zatímco někteří se mohou doslova přetrhnout, aby nakrmili cizí mláďata, jiní se starají spíše sami o sebe a mláďata krmí jen sporadicky1. Jak to tedy s péčí o mláďata a nezištnou pomocí u timáliovců vlastně je?
Výsledky soutěže: |
Číst dál |
|
Created on 16 October 2012
|
|
|
Category: Soutěž
|
Written by Redakce Vertebratus.cz
|
