Jsme internetový portál, který Vás vytáhne z šedého průměru řadové biologie...
Vtáhneme Vás do problematiky biologie, ekologie i evoluce obratlovců.
Oslňte přátele znalostmi získanými díky zajímavostem a aktualitám publikovaným ve webzinu, či článkům v on-line časopisu a dokažte v kvízech, že máte na to, být nazýváni vertebratology.
Jsme prostorem, kde můžete diskutovat, myslet, bavit se a hlavně obnovovat své neurony.
Evoluční biologie
se zabývá původem druhů a jejich změnami v průběhu času. Její poznatky vycházejí z paleontologie, kterou užívá k určení minulých směrů i rychlosti evoluce. Evolučních teorií bylo v průběhu času navrženo několik, dnes mezi nejčastěji uznávané patří evoluční teorie Charlese Darwina a Alfreda Russela Wallace zakládající se na přírodním výběru.
Investovat do vlastního růstu, anebo do zajištění potomstva? Tuto těžkou volbu se ale zmije stepní (Vipera ursinii ursinii) rozhodla nepodstupovat. Namísto toho je její životní cyklus rozdělen na dvě fáze, rozmnožovací a nereproduktivní, mezi kterými dokáže v pravidelných cyklech přepínat.
Teorie life-history předpokládá, že v konstantních podmínkách prostředí lze očekávat od živočichů pravidelnost a načasování fází života. Po určité období jedinec alokuje získanou energii do somatického růstu, aby následně přesunul tuto investici do vlastního rozmnožování1. Navzdory tomuto předpokladu, řada iteroparních živočichů, rozmnožujících se vícekrát za život, vykazuje velkou variabilitu tohoto uspořádání2. Pro řadu z nich, jež například žijí v proměnlivém prostředí se sezónními výkyvy počasí, je výhodnější využívat varianty střídání jednotlivých rozmnožovacích a růstových fází3.
Register to read more...
Dosavadní vědecký úsudek o původu lidské řeči budeme muset pravděpodobně díky nové studii Williama Tecumsehe Fitche, uveřejněné nedávno v prestižním časopisu Current Biology, trochu pozměnit. Navzdory obecné představě o vývoji mluveného slova z prvotních jednoduchých šimpanzích skřeků, šimpanzího volání a houkání, poukázal vědec z vídeňské univerzity na fakt, že mnohem podstatnější roli hrají při utváření řeči pravděpodobně pohyby jazyka, rtů a obličejových svalů.
Schopnost generovat a předávat sdělení o neomezeném rozsahu je jedním ze základních rozdílů lidské řeči oproti komunikačním systémům užívaných ostatními živočichy1. Původní teorie vzniku řeči vycházela z hypotézy, že rozsáhlá hlasová komunikace je umožněna pouze prostřednictvím pokročile adaptovaného hrtanu a hlasivek, které dodatečně umožnily evoluci řeči a vznik mluveného slova2.
Jenže zatímco skřeky a volání, tedy klasická vokalizace primátů, je vrozená, řeči je zapotřebí se učit3. Lidská řeč je produkována vědomě kontrolovanými a koordinovanými rychlými pohyby rtů, jazyka, jazylky a čelistí, je tedy komplexním procesem4. Fitch soudí, že více než na práci „řečového centra“ v hrtanu záleželo při vzniku řeči na práci obličejových svalů, odrážejících výrazy tváře a zachycující momentální emoce.
Register to read more...